Drahý táto

Drahý táto,

bude to sentimentální, trapné až dětinské. Je to už víc než rok, kdy jsi odešel na věčnost, které se každý z nás bojí. Nečekaně rychle, ale snad bez utrpení a obklopen upřímnou láskou svých blízkých a rodiny. Akceptuji to, je to přirozený koloběh vesmíru, který nezastavíme, jen prostě se mi pravidelně zasteskne a spousta věcí Tě připomene. Nemůžeš si to přečíst, ale věz, že při každé vzpomínce si na Tebe se musím fackovat, když poslední co jsme si řekli se neslo v štěkavém duchu, ale je to jen jedno z drobných klopýtnutí na jinak pevné cestě. Ber to, jako dopis pro tebe, někde „tam“. Můžeš být spokojený, s Luckou jsme stále spolu a stále se milujeme, jako první den a budeme až do konce života. Škoda, že okolnosti a rozhodnutí vyšly, tak nepěkně, že jste se setkali pouze jednou, ale pamatuji si vše, co jsi mi potom řekl a držím se toho. Dokonce bys byl na mě hrdý, jako ajťák s oběma ručičkami levými, jak jsi občas říkal nyní dělám na domě, zedničinu, instalatéřinu, zkrátka vše co je třeba, vím výsledek není vždy stoprocentní, ale učím se. Víš občas mám pocit, že na mě někde shlížíš a usmíváš se, nebo se plácáš do čela. Rok a něco, roky, čas, vše bude ubíhat, ale na Tebe nezapomenu, víš, že mám často sentimentální chvíle. Děkuji ti tati za všechny okamžiky života, které jsme mohli společně prožít, za všechny zkušenosti, moudrá slova. V srdci máš vždy své místo. Člověk si občas těžko uvědomuje, jak mu na něčem záleží, ale když to ztratí…………

Krátce a aktuálně.

 

Tvůj syn

Děkuji ti

Zavřené oči

closed_eyes

Sedím, je jedno kde. Mám zavřené oči, hlavu mi protíná zvuk, který mě uklidňuje, naplňuje, tvoří husí kůži. Myšlenky tečou, už je ani nechytám, proč taky, že? Chodící mrtvola? Pseudo-depresivní mladík, který měl plány, měl sny, nedostatek spánku, sychravé počasí. Hledal jsem pochopení, pochopení okolního světa, mé pochopení, ale stále jej nechápu, proč existujeme v tom v čem jsme z vetší části nespokojení? Tisíce rukou mě drží, a táhnou dolů, zadržuji. Když se potopím, nevyplavu. V poslední době je mé vyjadřování minimalistické, hipsteři by měli radost. Občas, ne, lžu, je to často sedím a choulím se ke svému stínu, který mi zaručuje neschopnost cokoliv dělat, cokoliv v čem bych viděl hlubší smysl. Až moc děsivě mi to připomíná můj věk temna, kdy jsem stál uprostřed chaosu světa. Nechci to, ale síla rukou je větší, padám, strhávají mě. Topím se, je to konec? Ten dobrý konec, kdy se probudí přirozená touha žít? Nežiji, přežívám, nepřežívám umírám, uvnitř, docela a kompletně. Zbude po mně jenom ten stín osoby, která chtěla, ale nepřekonala se. Stín osoby, který nikdo neuvidí, zapomene se, lidé rádi zapomínají, čas a realitu to stejně nezastaví, ani nemrkne, protože ví, že já mohu vinu za svou duševní neexistenci svalit na okolí, které se rozhodlo vychovávat tupé trubce bez emocí. Marním svůj krátký život. Černý mrak se blíží, nikdo ho nevidí, protože, jak můžete v temnotě vidět ještě temnější pohromu? Pár lidí to ví, pár lidí to cítí, nestačíme, všichni se tam řítíme, nebude záchrana, sedněte si k televizím a nechte proudit fotony z obrazovky do svých hlav, kde vám pokřiví a otupí vědomí, stanete se otroky vlastní hlouposti. Koneckonců všichni máme zavřené oči, každý z jiného důvodu.

21 otázek na mě, asi TAG?!

Ahoj vášniví čtenáři mého blogu, ano vím že vás moc není, možná nikdo, vzhledem k tomu, že jsem chtěl něco napsat a nevěděl jsem co, tak jsem se rozhodl někde okopírovat pár otázek na mě a odpovědět na ně. Začínáme.

 

  1. Jsi po někom (známém) pojmenován? – Ne, jmenuji se Jiří a ve skutečnosti jsem se měl asi jmenovat Josef, protože se toto jméno docela dlouho dědilo ze strany otce, ale naši si naštěstí řekli, že se na Josefa mohou vykašlat a dali mi jiné jméno.
  2. Kdy jsi naposledy plakal? – Zde bych chtěl uvést dva případy, protože to beru, jako jednu věc. To starší byl zatím asi můj nejhorší a nejsmutnější zážitek v životě, bylo to v půlce ledna tohoto roku v nemocnici, kde ležel táta v umělém spánku a doktoři nám víceméně zavolali ať se s ním jdeme rozloučit, protože umíral. Podruhé to bylo tento týden (11. nebo 12. 2016) a bylo to kvůli vzpomínce na tuto událost.
  3. Máš děti? – Ne
  4. Pokud by jsi byl jiná osoba, byl bys kamarád, jako tato osoba? – Rozhodně ano! Vzhledem k tomu, že mám pouze pár opravdových přátel a jejich myšlenkové směry, pochody apod. jsou mi velice blízké, tak bych byl určitě přítel.
  5. Používáš často ironii a sarkasmus? – Ano. Někdy až moc nadbytečně, ale to pouze u osob, které se mi vážně protiví.
  6. Skákal jsi někdy bungee-jumping? – Ne a nejspíš kvůli mému vrozenému strachu z výšek ani nebudu v budoucnu zkoušet.
  7. Jaké jsou tvé oblíbené cereálie? – Vepřový steak, ale vážně, když už, tak Cini Minis, bohužel nedávno jsem je zkusil a chuť už není co bývala.
  8. Které věci si na lidech všímáš, jako první? – Z fyzického hlediska jsou to nohy a z duševního otevřenost.
  9. Jaká je barva tvých očí? – *divám se do zrcadla* Mno taková vyblitá zeleno hnědá?! Jsem chlap, neumím pojmenovat víc, jak šestnáct barev.
  10. Hororové filmy nebo komedie? – Oboje, důležitá je řemeslná a důmyslná kvalita filmu, nudné lekačky a (s)prosté vtipy mě neohromí.
  11. Oblíbený pach? – Vanilka, skořice, santalové dřevo, jasmín, čaj, kouř z udírny.
  12. Léto nebo zima? – Léto, pokud není víc, jak 24 stupňů. Popřípadě i zima, ale bez zamračené, šedivě ocelové oblohy.
  13. PC nebo televize? – PC, jsem ajťák a televizi nesleduji již několik let, protože tam fakt nic hodnotného není.
  14. Kdy jsi byl nejdál od domova? – Hmm, kilometrově asi jako dítě na dovolené ve Španělsku, duševně, když jsem ztratil/zapomněl klíče od domu a musel jsem čekat několik hodin, než někdo přijde domů, ano to jsem byl také dítě.
  15. Máš nějaký zvláštní talent? – Často a úspěšně dělám lidem psychologa, protože dokáži pochopit stav a pochody mysli ostatních.
  16. Kde jsi se narodil? – V České republice, konkrétně to byla porodnice v Olomouci.
  17. Jaké jsou tvé koníčky? – Záhadologie, mystika, sci-fi, průzkum konspiračních teorií a v neposlední řadě vše IT related.
  18. Máš nějaké domácí mazlíčky? – V současné době nikoliv, avšak v průběhu života jsem měl, pejska (německý ovčák), andulky, křečka, pískomily, cvrčky a hada (užovka korálová).
  19. Oblíbený film? – Fíha, seznam je hooodně obrovský, ale pokud mám vypíchnout pouze jeden, tak Pí od Darrena Aronofskyho (neumím moc skloňovat cizí jména)
  20. Máš nějaké sourozence? – Ano, starší sestru.
  21. Co chceš dělat, až vyrosteš? – Mno je mi pětadvacet, ale budiž. Cokoliv co mě bude činit skutečně šťastným, ale to dělám pořád.

Rok 2016 ve znamení…

rovnovazna-pouta,large.1455823298

Nevím, netuším a možná ani nechci vědět proč je dva tisíce šestnáctka, takovým smutným cirkusovým klaunem, plačícím v prázdném šapitó. Začal velice divně, v polovině ledna mi zemřel táta, což jistě není druh událost, kterou chci zažívat nějak často. Ano život jde dál, ano podobná situace čeká téměř všechny a několikrát v životě, ano nějak tomu nemůžete zabránit, ano mohu se cítit smutně, všechno vím a přesto je mi z toho dodnes na nic a smutno, asi jako když poprvé v autě srazíte nějaké zvíře co vyběhne z pole. Stejně tak se cítím na nic ze společnosti ve které se denně pohybuji a ve které se nechci socializovat. Jsou asi jen dvě možnosti, buď se ze mě stává čím dál větší asociál bez schopnosti se v tomto vývoji zastavit, nebo se společnost a její uvažování čím dál víc pokřivuje a přikrývá mlhou (krátce řečeno, ze všech se stávají vetší a větší kokoti). Každopádně od začátku roku cítím čím dál víc, že nechci být součást společnosti a nejlépe se odizolovat krom mé milé a pár přátel, které bohudík ještě mám. Ono by bohatě stačilo, kdyby se mi kdejaký kokot nesnažil vnucovat, ať už vědomě nebo nevědomě svou osobu přímo před zobák. Jak tak přemýšlím poustevnický život není až tak bláznivá věc, ovšem dnes skoro neuskutečnitelná. Tak tu raději sedím spílám na život, společnost a tento rok přehrávajíc si dokola stejnou písničku v sluchovodech. Leč nejsem sám, kterýžto bere tento rok, jako vypuštění karmických stavidel za všechny životní prohřešky najednou. Těžko se bavíte s lidmi, když se chovají lstivě, lživě a kreténsky, těžko se zvedají koutky úst do širokého úsměvu, když vám život a čas bere vaše blízké, tam kde je nevidíte a neslyšíte, těžko se odhadují příští měsíce, když je vám servírovaná nudná šeď časové osy. Potřebuji si ve vhodný okamžik s  někým promluvit a vypustit všechny ošuntělé nádoby v duši plné smutku a bůhví čeho všeho. Rok dva tisíce šestnáct je totiž pro mě, zatím přikládání tunových závaží na špatnou misku vah, kdežto na tu správnou dopadají sotva dekagramy. Co víc dělat? Přehodnotit znamení své životní poutě, kterou jsem doteď táhl ve znamení rovnováhy? Napadá vás něco? Dejte mi vědět, budu vděčný a rád.

me

Bláznova náhodná myšlenka

my_soul_to_keep__by_sea_of_ice-d4730gw

Srdce hoří, dech se zrychluje, kdy Tě zase uvidím? Jediné co ti chci dát je vše co chceš. Občas má mysl s tělem bloudí a toulá se temným lesem, je plný křiku a zároveň smutného ticha, stačí si ale uvědomit, že tam někde jsi. Co je smysl bytí? Vše co chceme. Ne, vážně nechci být rozerván na kusy jen protože si to ostatní přejí. Nikdy nic v životě netesejte do kamene, nebo až to budete nejméně čekat kámen vám spadne na hlavu. Milujte, prožívejte lásku, nikdy však nedělejte tu chybu, jako mnozí před vámi, lásku si nikdy neochočíte, je to divoké zvíře, které loví a nechce být loveno. Bláznovy myšlenky jsou děsivé, protože dávají smysl. Jediný kdo tě může zlomit, trýznit a uvěznit jsi ty. Být bláznem je krásné, přidej se k nám budeme ti bratry. Tak dlouho se díváš do zrcadla, až s úlekem zjistíš, že to jsi ty, ale zároveň tam velká část tebe chybí, kam se asi poděla, proč neuzřeme vše podstatné ve vlastním odrazu? Lidé, ach lidé, nastavují zrcadla ostatním, ale je to nic, jen gesto, praví přátelé nenastavují zrcadlo, ty jej rozbijí a střepem rozpárají váš odraz a prohlédnou si co je uvnitř. Nechci nikdy, nikoho měnit v něco co není, vlastně nechci nikdy nikoho měnit, přemalujete snad Sixitinskou kapli? Proč lidem schází respekt, myšlení a laskavost? Neexistují oběti systému, existují jen lidé bez duše s tupým výrazem v zrcadle, které to nezajímá. Nosíš-li každý den masku, jsi jen divadelní herec, který se bojí sám sebe. Skrýváš-li pocity, nediv se, že k tobě nikdo nic necítí. Pálíš-li mosty, zapamatuj si alespoň kde byly. Vážně tu jsou lidi, které zajímáš a chtějí ti pomoct, odmítáš-li pomoc, odmítáš sám sebe. Jak chceš žít celý život sám se sebou bez sebe? Pokud zabíjíš své sny, pomalu, ale jistě umíráš.

Tajná hudební přání

V hlavě mi leží celý život seznam, který bych rád jednou začal odškrtávat. Jedná se o seznam hudebních akcí, skupin, orchestrů, interpretů, které bych rád navštívil a mohl si je poslechnout. Pár věcí už mám sice splněno např. Prague film orchestra, Yamato a další, ale je ještě spousta toho co chci dohnat, než budou nedejbože interpreti mrtví 🙂

Zde uvádím prvotní nástřel ze seznamu, přeji příjemný poslech.

 

BBC Proms

Nejen kvůli seriálu Doctor Who, ale hlavně kvůli jejich krásnému orchestru.

Video Games Orchestra

Má obrovský talent ke ztvárnění hudby z (nejen) počítačových her. Často vystupují na výstavě PAX

Živé vystoupení Lisy Miskovsky

V návaznosti na předchozí druh hudby chci slyšet na živo konkrétně jednu píseň.

Vystoupení Ennio Morriconeho a Alessandra Alessandroniho

Co více dodat než, že je to nejkrásnější ztvárnění hudby z špagetových westernů

Kronos Quartet

Yann Tiersen

Nejen za jeho grandiózní přínos ve filmu Amelie

Keiichi Suzuki

Japonský folklór v hudbě je něco kouzelného.

Adele

Krásný hlas

 

Pocit viny

*Varování, následující text je dílem převážně emocí než-li racionálního uvažování*

guilt_by_carnegriff-d3ae70a

Štve mě, jak spousta lidí řeší problémy ostatních tím, že v nich vyvolává úmyslný pocit viny. A ano, vím, že ten pocit viny je už víceméně můj problém, ale občas se s tím nedokáži srovnat i když bych chtěl a měl. To je tak těžké říct věc na rovinu? Neskrývat takové věci za fabulace, mystifikování a hyperbolu? Pro některé asi ano, možná v tom není zlý úmysl, ale spíše snaha mě poučit, ale nejsem občas zrovna z těch nejbystřejších, takže si prostě některých drobností nevšímám a spíše se dokáži hodiny topit v tom pocitu viny, než-li přemýšlet co za drobnost jsem to ksakru provedl, řekl nebo naznačil. Takže chápu sice potřebu ostatních je poučovat druhé o jejich drobnostech či vadách na osobnosti, které berou z jejich úhlu pohledu, ale vzhledem k tomu, že jsem vůči osobám, které považuji za přátele extrémně tolerantní (žij a nech žít) a reálně neřeším jejich drobné vady, které považuji za vlastnost, očekávám podobnou aplikaci a praktikování u mě.

Chtěl jsem být sluníčkový člověk, pak přišel podzim

autumn_by_floriandra

Je to až k nevíře, jak si se mnou dokáže mysl pohrávat, stačí aby se odtrhl poslední lísteček kalendáře s nápisem „léto“ a započal ten krásný vymetač radosti lidské duše zvaný podzim. Je to opět tady, jsem asi trochu sugestibilní idiot, který je řízen ročním obdobím, ale už poslední dva až tři týdny mozek vysílal signály, že se blíží něco z čeho mi dobře nebude.

Bum je to tady 23. září začátek podzimu. Duše zavařila poslední zbytky štěstí a dobré nálady do sklenic, aby je mohla uložit do suterénu duše pro pozdější využití, už není přebytek štěstí, teď se s ním musí začít šetřit. Trocha splínu a nostalgie dávkována každý podělaný den, až do jarního rozbřesku teplého sluníčka, které opět přivede naše duše k rozkvětu. Mezitím se v podzimní duši začne přebírat nepořádek a dávat jej do krabic, aby jsem si mohl užít zimní rozbalování smutku a melancholie, která se povalovala někde v koutečku. Prostě to tak mám, ručička balancu nálady se v tento čas mírně vychyluje ke smutku než-li k radosti. Mám to tak každý rok a každý rok se povzbuzuji tak jako loni http://fautzi.cz/podzim/

Posmrtný život? Proč neumíme žít?

blind_angel_by_blindsoblind

Smrt, konec, světlo na konci tunelu, andělé.

Proč? Proč tolik lidí věří nebo doufá, že po smrti bude nějaký lepší život či existence? Slýchávám to často od lidí, kteří nežijí šťastný a alespoň částečně naplněný život. Sakra lidi nebuďte takoví sebelháři a přiznejte si, že většina z vás věří posmrtnému životu (zajímavý oxymóron) jenom z toho důvodu, že neumíte, nechcete, či si prostě myslíte, že nemůžete žít v přítomnosti šťastně, tak jak chcete. Na vysvětlenou chci uvést, že jsem agnostik, takže stejně jako nemůžu potvrdit ani vyvrátit existenci boha ergo nemohu to samé udělat s existencí „života po životě“. Věřit si může kdo chce čemu chce, jen mi přijde smutné a nesmyslné upínat poslední kapku naděje k tomu, že když tady a teď nejsem šťastný má to nějaký důvod a po smrti naleznu klid odpočinek a nekonečný ráj, vzhledem k tomu, že se ještě nikdo nevrátil zpět a nepotvrdil to, nemůžete si být přesvědčivě jisti. Proč místo nějaké víry v nějaký ráj (či peklo) nepřipoutáme svou vůli k žití a bytí v současném světě, který se dá alespoň z větší části považovat za realitu (realita není nutně něco skutečného, ale je to stav, prostor a čas ve kterém se z větší části našeho bytí pohybujeme a existujeme). Věřte, věřte raději v sebe, v sílu toho žít skvělý život, buďte šťastni. Žijte přítomností, učte se z minulosti a neočekávejte nic od budoucnosti. Závěrem by se celý tento slint dal shrnout do věty: „Nechápu proč tupě hledět a doufat, že přijde v budoucnu štěstí, místo toho, abychom si štěstí udělali tady a teď“

Falešný pocit vykoupení

faith_by_ryokogirle

Lidé často říkají, že našli smysl svého života, ale je tomu skutečně tak? Chopit se nějaké víry a zabalit se do ní je velice jednoduché, stejně jako v ní slepě věřit, ale nemyslím si, že by to tak mělo být. Člověk dokáže fanaticky věřit v cokoliv, ale pokládat si otázky ba dokonce zpochybňovat víru, kterou přijal za svou je něco nemyslitelného. Najít přátelství a smír mezi tělem a duší, to je to oč tu běží. Tak proč si prostě nevzít od každého něco a skloubit to dohromady, tak abych se cítil skvěle a úžasně? Mnoho lidí pak oponuje, že to je vlastně v pořádku, že prostě musí trpět, aby dostali něco pěkného. Ehm, to jako vážně? Raději si useknete ruku, abyste se cítili na pár okamžiků skvěle? Proč raději nenajít tu nejlepší cestu, která existuje a kterou určitě najdete na své životní pouti. Pamatujte, že všechna náboženství, víry, proroci atd. jsou to pouze ukázky toho, jak to někomu fungovalo, jak si udělal život takový jaký chtěl a líbilo se mu to, našel to pomyslné vykoupení z nudného a břitkého života, překonal svou psychosomatickou krizi. To ale znamená, že to fungovalo u něj, protože nějak přemýšlel, a protože každý přemýšlí nějak jinak, ve většině případu to není aplikovatelné na ostatní. Proto lidé, bytosti, duše zkuste se někdy zamyslet nad tím, co by vám usnadnilo a zpříjemnilo tvorbu harmonie mezi duší a tělem, vezměte si z toho to nejlepší a podle toho žijte, pokládejte otázky, zpochybňujte, měňte svou životní filosofii klidně každý den, každou hodinu či minutu, není to nic špatného, nebo zakázaného, to si akorát rozhodujete vy, co je špatné a co dobré, žijte skvělý život. Nežijte prosím ve falešném pocitu vykoupení, který nebude ani váš.