Tweet

Kterak člověk uspokojí touhu po tom žít smysluplný život, když je jeho duše vyhaslá, prázdná a užírána temnotou, která se šíří do celé tělesné schránky, jako rakovina vysílajíc metastáze ? Je to sice těžké, ale pokud dobří lidé nelžou, tak opravdu naděje umírá poslední, je třeba vzít vše co vám dobrého zbylo a zmobilizovat mocný protiútok vůči tomu zlu, které vám sedí za krkem a našeptává jedovým hlasem, že to nemá cenu. Důležité, je že to není vůbec složité ani těžké   stačí chtít, stačí si uvědomit, ty malé krásy života, které potkáváte každý den, ale neuvědomujete si je, neboť je považujete za samozřejmost. Radujte se z těch drobných maličkostí, jako např. krásný východ slunce, vůně čerstvého chleba, poletující jarní ptactvo, které zpívá líbezné melodie lahodíc vašemu sluchu, myslete pouze na tyto pozitivní věci a dokážete si přeprogramovat mozek, aby je neignoroval jako běžné věci a měli jste z toho uvědomělou radost. Opět na konec neuškodí trocha citátů.

Naděje je jako cukr v čaji, ať je sebemenší, osladí všechno.

– Čínské přísloví

Nemáme se starat, abychom žili dlouho, ale abychom žili plně.

– Seneca

Tweet

„První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo.“

– Emile Zola

Je to poměrně nedávná doba, co se mi  „otevřelo“ srdce, abych poprvé v životě zjistil co to je pocítit ten překrásný pocit zvaný láska. Bylo to něco úžasně nepopsatelného, hlava i duše v oblacích naděje umírajíc poslední však to někteří znáte. Je až těžce neuvěřitelné jak se i zde dá aplikovat zákon pana Isaaca Newtona, jenž má platit pouze na poli fyzickém nikoliv duševním (a pak, že věda a duchovno nejde dohromady), mluvím samozřejmě o třetím zákonu toho velkého myslitele a to o zákonu akce a reakce. Vaše akce je prostá a dá se říci, že i nechtěná, najednou cítíte zvláštní šimrání v břiše nevysvětlitelnou radost či jiné pocity, předpokládám že u každého z nás je to individuální, ale společné znaky tam určitě jsou. Uvědomíte si, že být s jednou osobou v místnosti, budově či jinak rozměrově definovaném prostoru vás podivně těší, najednou si všímáte drobností, které vám přijdou krásné a okouzlující, celý den pak máte náladu, jako po setkání s Gándhím, který vám svolil osobní rozhovor u konvice čaje císařské sorty. Pak zde samozřejmě nastává reakce, které se bohužel dělí na dvě větve z nichž jedna jest prorostlá kvítím sakury a druhá je zasažena bleskem, spálená a doutnající, kterou nechcete přejít, ale musíte nebo pod vámi shoří celý strom. Pokud skončíte na větvi spálené je to hrozné pokud na provoněné a rozkvetlé je to ještě horší, neboť ta se větví jako knížecí rod, ale jednu výhodu má je zde totiž určitá elementární šance, že tento příběh plný utrpení skončí dobře, pokud ne, vaše životní pumpa vhánějíc živou vodu řečištěm vašeho těla se opět uzavře a je pouze na vás kdy opět otevře své brány.

„Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.“

– Robert Fulghum

Tweet

Co chtít od života ? Odpovědi to je více než jasné, jak se je ale dozvíte, když se nemůžete zeptat nebo se bojíte na tyto otázky pomyslet natož je vyřknout. Duše je potom zmučená tíhou takových věcí a nedokážete se soustředit jedinou myšlenkou na cokoliv jiného. Pořád si myslíte, že jste něco udělali špatně. Ne neudělali jste špatně nic jenom to, že jste nepoložili správnou otázku ve správný okamžik, toto si pamatujte, protože jak plyne čas je těžké se k takovým věcem vrátit více než cokoliv jiného. Vaše mysl je pak uzavřená v labyrintu pochybností a výčitek. Lidi netrapte se je to velká škoda, život je opravdu krátký na to aby jste přemítali nad minulostí žijte pouze přítomností a lehoučce hleďte do budoucnosti, neboť to je vše co od krásného života můžete dostat. Když se tak zpětně dívám a přemýšlím, zjišťuji že jsem pokrytec nejhrubšího zrna, protože tak jak tady káži tak dle toho moc nežiji je to škoda trápím se a trápit se nechci, má mysl je plná těžkostí a otázek, chci být svobodný zpřetrhat ty těžké okovy a vzlétnout poháněn větrem důvěry a pochopení. Lidé bděte nad svými životy, nenechte se nikdy stáhnout do víru prohnilé nedůvěry a ošklivé temnoty.

Tweet

Proč se člověk dobrovolně ničí, neopětovanou nebo nepochopenou láskou či přízní je mi opravdu záhadou a je opravdu těžké se z takového zamotaného kruhu dostat aniž by utrpěl vetší psychickou újmu. Do toho depresivní „jarní“ počasí bez hřejivého pocitu naší nejbližší životodárné hvězdy. Lidská psychika je opravdu křehká, jako porcelánové štěňátko, které člověk pustí z 5. patra a doufá, že dopadne do měkkého. Jak se má člověk radovat z maličkostí, když na ně nemůže ani myslet jelikož je jeho duše zamračená a prošedivělá. Jak může člověk vidět lásku tam, kde ji lidé bez vyhaslého srdce a duše vidí ? Emoční vyčerpání vás porazí na kolena a pro jistotu ještě zatne sekeru do temene vaší hlavy, aby byla jistota, že se z toho jen tak nevylížete. Ó jak by byl krásný život pokud by člověku přinášelo životní štěstí to ošklivé slovo peníze nebo moc. Vše je pryč, naděje odvál pryč vítr deprese. Mít pro co žít ? Co je to ? Je to myšlenka, věc či nějaká jiná pošetilá věc ? Životní postoj ztrácí smysl vše odešlo do vyprahlých pustin beznaděje, ale život má prý jít dál.

Toto je část života, je to ten ošklivý pes, který se vám zakousne do nohy takovou silou že jej taháte ještě drahnou dobu než se vás pustí.

Užívejte života přátelé, neznámí i známí lidé.