Jiříkův koutek poezie #Uno

Jako každý infantilní jedinec vám exkluzivně přináším trochu ze své sbírky trapné poezie.

Životní cesta

Šel jsem cestou tmavou,

plazivá temnota zahalila mou duši,

chtěl jsem utéct měl jsem něco tušit,

nevím kde mám svou milovanou,

byla zde a už není, krásná žena mých dětí,

jsem sám na cestě, kterou nevidím,

propadám se po pas do zla a smutku,

zní to trapně vskutku,

jsem takový už delší čas,

řeku špinavou přebrodím,

snad dostanu šanci zas,

jako všichni ostatní.

Všední den

Procházím se venku,

lidé jsou zamyšlení,

nikdo se neusměje,

přes oči nosí temnou čelenku,

to co vidím já vidí jen vyvolení,

zrak ostatních neuspěje,

já vidím krásu života a času,

nechtěj abych vedl tu hloupou masu,

musí na to přijít sami

musí prozřít a procitnout

neřídí se totiž dle vlastního hlasu,

chtějí být štikami,

ale ani podstatu plavání neumějí vystihnout,

jsem rád za každý den,

ať je krásný či ošklivý,

zrazující či plný podpory,

já jsem totiž ten co je živý,

všichni ostatní jsou jen mrtvoly.

Sklíčenost

sad_clown

Člověk by neměl býti sklíčený, bohužel každý člověk je vlastně odraz společnosti, nejsme ale stejní, protože každý odráží společnost pod jiným pokřiveným úhlem. Lidská bytost prochází stavem sklíčenosti, pokud ji něco trápí, je to logické a prosté, co již ale prosté není je jak se ze sklíčenosti dostat. Můžete sami sebe prosit, nic ale nesvedete vaše mysl je neoblomná ráda si pohrává s tím co vás trápí, užírá a ničí váš spokojený statut. Nemusíte ale hned upadat do toku čiré zoufalosti, protože jak jsem říkal, každý je jiný každého trápí sice to samé, ale pokaždé jinak, proto najděte v okolí někoho kdo se evidentně trápí a zkuste si navzájem popovídati a pomoci. Vám se uleví jí/jemu se uleví. Pokud už jste ve stavu, kdy nikoho nemůžete najít a to ne proto že nemůžete nikoho najít (protože vždy někdo existuje) ale sklíčenost vám brání v hledání, tak vám mohu smutně pogratulovat dopadli jste na nejtemnější dno vašeho života odkud se šplhá dlouze a těžko.