Povídka: Krutý osud

tbos___the_book_of_stories_by_teanah-d3980oqRuce měl od krve, vždy to viděl pouze v holywoodských filmech, tohle ale byla krutá skutečnost, skutečnost, kterou nemohl zvrátit. Díval se na své ruce jak malé potůčky krve stékají po jeho kůži, která se vždy mírně zaškubla, když se po ní převalil nový pramen teplé tekutiny. Klečel u ní a nemohl se hnout, tělo mu vibrovalo ohromnými návaly emocí, které stěží může člověk kontrolovat. To přece nemůže být pravda, tohle se lidem nestává. Pak se odvážil otočit tělo ženy k sobě, přes obličej se jí převalily zakrvavené vlasy jako klubko krvelačných hadů. Zadíval se do tváře osoby, jejíž poslední výraz v životě se mísil se strachem a překvapením. Nevěděl kdo to je. Žena byla oděna do hnědého pláště, který ji s určitostí nepatřil. Najednou mu hlavou projela taková bolest, že stěží zůstal při vědomí a na spánku mu pulzovala bolest, která mu znemožňovala otevřít oči, či jakkoliv uvažovat, zaslechl pouze mužský hlas: „Máme ho !“ a než upadl do bezvědomí cítil jak ho někdo odtahuje pryč. Bolest mu stále projížděla hlavou jako tisíc rozžhavených jehel, ale byl při vědomí. „Tak takhle, končí můj obyčejný život, scénou vystřiženou jako z hororu.“ pomyslel si a rozhlédl se kolem sebe. Někde rozhodně byl, ale kde to netušil stěny šedé a strohé, seděl na betonové podlaze, jejíž povrch se začínal stářím drolit do jemných kuliček. Nikde žádná okna a u stropu pouze žárovka, která v žertovném klišé poblikávala dotvářejíc atmosféru tohoto strašlivého místa. Ozval se zvuk, kterak po betonu skřípe kov a v rohu se pomalu začínal objevovat pruh jasného bílého světla. Nevěděl, co má dělat utéct na druhou stranu nebo jít ke světlu, které mohlo býti jak nebeskou bránou tak i pekelným chřtánem. Rozhodl za něj ale někdo jiný, jakási tmavá silueta, která ze světla vystoupila donesla do středu místnosti hliníkovou židli. Přibližoval se opatrně k židli, postava jakoby mu četla myšlenky ho srazila zpět na zem. „To není pro tebe !“. Neschopen slova ležel na zemi a vyčkával co se bude dít dál………

Pokračování příště.