Tanatofobie – Můj život ve strachu

img001_copy_copy_by_mynameisswann-d6kl5e8

Žil jsem docela nedávno (cca 1,5-2 roky zpět) v permanentním strachu, ale asi ne tak ledajakého, byla to až paralyzující tanatofobie. O co vlastně jde? Odpověď je nádherně jednoduchá je to strach ze smrti. Strach, který může vyvolat cokoliv od zaslechnutí hovoru dvou důchodců, že už to budou mít brzo za sebou až po banální jízdu autem, spouštěče u této fóbie jsou úplně všechny životní situace. Viz ta jízda autem jedete si posloucháte rádio užíváte si jízdu a zničeho nic vás napadne myšlenka co když se teď najednou vybourám a umřu? Nebo ještě lepší je když jdete po ulici a najednou si řeknete „Hergot co když najednou na zem spadnou jaderné bomby?“, vím zní to směšně až dětinsky takto uvažovat, ale je to bohužel vaše podvědomí co vám předhazuje tyto blbé otázky a nechá vás v nich ráchat se alespoň 5 minut než sejdou z mysli. Nejhorší pro mě byly asi stavy před usnutím, v této vzácné chvilce kdy si každý jiný normální člověk užívá pohodu a klid a čeká až ho náruč spánku přivine na svá teplá ňadra, já jsem  byl docela často paralyzován strachem a nechtěl jsem usnout protože jsem se bál, že ve spánku umřu a už se neprobudím. Bohužel tyto stavy byly nejhorší a nejčastější, protože v těchto chvílích mozek začíná vypínat své systémy a utlumuje činnost což způsobuje řešení myšlenkových konstrukcí až nevídaných. Například někdo řeší jaké krásné by to bylo mít tamtu holku, nebo jak postavit perpetuum mobile, jsou to stejné stavy jako když vás při sprchování nebo koupeli napadají úžasné věci hodné génia. A zatím co všichni usínali a řešili jak zabránit válkám nebo světovému hladu, já jsem přemýšlel jaká bude smrt a děsil se toho stavu nevědomí po smrti. Nakonec mě tyto děsivé stavy přivedly k hovorům s psycholožkou, kde jsem své stavy zmírnil na úplné minimum, každý k tomu musí dojít sám, já bohužel neznám příčinu mé tanatofobie (žádná tragická úmrtí v rodině či smrtelné ohrožení života), tudíž šance, že tyto stavy úplně eliminuji je mizivá, a někdy se holt připomenou, ale jsem rád že jsem si tím prošel naučil se je ovládat a odsunul je na druhou (kecám, na pátou až šestou) kolej. A co vy? Trpíte fóbií?

„Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“ –Platón