Nucené konverzace

Anger_by_SliverQueen

Ano jak asi tušíte po dlouhé době je tu něco co mě štve. Jsou to nucené a vynucované konverzace, které nemají jediný atom smysluplnosti. Za normálních okolností jsem ochoten akceptovat u lidí se kterými si nemám co říci jejich potřebu blábolit o pitomostech, přičemž konverzace má takový smysl a cit, jako mrtvý kůň bez mozku. Většinou donutím protistranu ukončit rozhovor do dvou minut, odolní jedinci většinou vydrží minut pět. Nejsem v tomhle ohledu úplná černá díra a čeho je moc toho je příliš, takže prostě nastávají i situace, kdy nemám ani chuť odpálkovávat takové osoby svými velice vtipnými frázemi a prostořekostí. Pokud se dostanu do takového stavu, je zle, naštěstí v neštěstí má tento stav několik úrovní, ta první je prostě ignorace člověka, nebo prostá de-socializace, třebas narváním špuntů s oblíbenou hudbou do sluchovodů. Stupeň číslo dva nastává pokud není dostupná možnost stupně číslo jedna, v takovém případě na férovku řeknu, že nemám dobrou náladu, že to není jejich vina, ale bavit se prostě nebudu, protože bych byl otráven ještě více, než kdybych si strčil hlavu do plynové trouby. Bytosti reagující na světlo, to dokáží pochopit, ovšem pak je tu pár jedinců, kteří se snaží být spasiteli a psychology (i přes mé negativní reakce a zdvořilé odmítnutí) a tady nastává stupeň poslední, který zažívám jednou do pěti let. V tomto stupni se mi boří všechny vesmíry a záležitosti předávané již od dob homo sapiens a já začínám pomalu vařit a doutnat, sám sebe bych se v takovém stavu nechtěl potkat, protože hrozí na straně oběti, kterou si vyberu jako cíl svého průjmu emocí doživotní psychická újma. Ano celý tento blogový blitek je o tom, jak to vypadá, když si párkrát za život vyliji žluč, což u člověka bez žlučníku bývá věc nevídaná (<ironie>haha strašně dobrý vtip</ironie>). Konec, tečka to je celý můj problémek, který jsem měl potřebu momentálně ventilovat, protože taková situace nastala a já nechci, aby kdy znova nastala, musím se prostě naučit trošku lépe takové lidi filtrovat. Čekali jste snad nějaké inteligentní a smysluplné povídání s filosofickým nádechem? Hmmm protentokrát vás musím zklamat a poděkovat, pokud jste toto celé přečetli a ztratili kvůli mně pár minut svého drahocenného života, pardon ale ukradené minuty vám nevrátím. Je mi lépe? Postěžoval sis? ANO! Děkuji sám sobě, že takové věci umím někam ventilovat a nemusím se sžírat a užírat. Příště si povíme o nesmrtelnosti lidské duše a jiných kratochvílích.