Nicota

voidNynější počasí přímo vybízí k tomu, aby se člověk zamýšlel, protože horko a neschopnost dobrého spánku je značně vysoko. Člověk si nakonec říká, zda-li neprochází biblickým očistcem, aby nakonec skončil v blížícím se pekle, kde se utká s veškerými démony své rozlehlé duše. Očistec, hmm, není pro tuto chvíli lepšího přirovnání, není náhoda, že matka Příroda svým pekelným žárem životodárné hvězdy nechává spalovat naše fyzické schránky. Spálí se schránka a co zbude? Nicota na planinách lidských duší? Nebo povstane jako bájný fénix z popela náš čistý a hřejivý prapůvod, který v sobě nosíme, ale málo ukazujeme? Píši slova, která zdánlivě nedávají smysl, nebo smysl dávají, ale jenom mně. Je to začátek něčeho pozitivního nebo se jen vyvalil další odpad ze stoky myšlenek? Otázky, samé otázky šílené, choré bytosti, nebo jen další revolta v hlavě, která má odstartovat změnu, velkou změnu, jednu z těch životních, které vedou po propletené cestě životem, který je z velké části tvořen nicotnými skutky a činy. Tisíce otázek, které chci s jednou jinou bytostí řešit, chci se v tomto konkrétním stavu jednou necítit sám, chci aby jsi zde byla a natáhla pomocnou ruku a svými vlahými slovy uklidnila roztěkanou mysl. Jednou to přijde, doufám. Do té doby se budu v jistých částech bouřlivé mysli pohybovat sám na ztrouchnivělém člunu, který každou chvilku hrozí potopením. Ach přiděláváme si v životě tolik malicherných a uměle vytvořených starostí, ale proč? Nejde proti tomu bojovat věčně, mysl se unaví, hlava rezignuje a staneš se tím čím tolik pohrdáš. Děkuji, nechci, raději trávit zbytek současného života v smutku a bolestných emocích, než se oddávat přihlouplému systému, který po nás chtějí všichni ostatní, jen my samotní ne. Prý na nás čeká někde v na ose času spasení, pro všechny je daleko, ale pro jednotlivce docela blízko a vždy na dosah ruky, stačí udělat ten správný krok, který je obtížný, složitý a musí se do něj vložit vše nebo nic.