Chtěl jsem být sluníčkový člověk, pak přišel podzim

autumn_by_floriandra

Je to až k nevíře, jak si se mnou dokáže mysl pohrávat, stačí aby se odtrhl poslední lísteček kalendáře s nápisem „léto“ a započal ten krásný vymetač radosti lidské duše zvaný podzim. Je to opět tady, jsem asi trochu sugestibilní idiot, který je řízen ročním obdobím, ale už poslední dva až tři týdny mozek vysílal signály, že se blíží něco z čeho mi dobře nebude.

Bum je to tady 23. září začátek podzimu. Duše zavařila poslední zbytky štěstí a dobré nálady do sklenic, aby je mohla uložit do suterénu duše pro pozdější využití, už není přebytek štěstí, teď se s ním musí začít šetřit. Trocha splínu a nostalgie dávkována každý podělaný den, až do jarního rozbřesku teplého sluníčka, které opět přivede naše duše k rozkvětu. Mezitím se v podzimní duši začne přebírat nepořádek a dávat jej do krabic, aby jsem si mohl užít zimní rozbalování smutku a melancholie, která se povalovala někde v koutečku. Prostě to tak mám, ručička balancu nálady se v tento čas mírně vychyluje ke smutku než-li k radosti. Mám to tak každý rok a každý rok se povzbuzuji tak jako loni http://fautzi.cz/podzim/

Posmrtný život? Proč neumíme žít?

blind_angel_by_blindsoblind

Smrt, konec, světlo na konci tunelu, andělé.

Proč? Proč tolik lidí věří nebo doufá, že po smrti bude nějaký lepší život či existence? Slýchávám to často od lidí, kteří nežijí šťastný a alespoň částečně naplněný život. Sakra lidi nebuďte takoví sebelháři a přiznejte si, že většina z vás věří posmrtnému životu (zajímavý oxymóron) jenom z toho důvodu, že neumíte, nechcete, či si prostě myslíte, že nemůžete žít v přítomnosti šťastně, tak jak chcete. Na vysvětlenou chci uvést, že jsem agnostik, takže stejně jako nemůžu potvrdit ani vyvrátit existenci boha ergo nemohu to samé udělat s existencí „života po životě“. Věřit si může kdo chce čemu chce, jen mi přijde smutné a nesmyslné upínat poslední kapku naděje k tomu, že když tady a teď nejsem šťastný má to nějaký důvod a po smrti naleznu klid odpočinek a nekonečný ráj, vzhledem k tomu, že se ještě nikdo nevrátil zpět a nepotvrdil to, nemůžete si být přesvědčivě jisti. Proč místo nějaké víry v nějaký ráj (či peklo) nepřipoutáme svou vůli k žití a bytí v současném světě, který se dá alespoň z větší části považovat za realitu (realita není nutně něco skutečného, ale je to stav, prostor a čas ve kterém se z větší části našeho bytí pohybujeme a existujeme). Věřte, věřte raději v sebe, v sílu toho žít skvělý život, buďte šťastni. Žijte přítomností, učte se z minulosti a neočekávejte nic od budoucnosti. Závěrem by se celý tento slint dal shrnout do věty: „Nechápu proč tupě hledět a doufat, že přijde v budoucnu štěstí, místo toho, abychom si štěstí udělali tady a teď“