Zavřené oči

closed_eyes

Sedím, je jedno kde. Mám zavřené oči, hlavu mi protíná zvuk, který mě uklidňuje, naplňuje, tvoří husí kůži. Myšlenky tečou, už je ani nechytám, proč taky, že? Chodící mrtvola? Pseudo-depresivní mladík, který měl plány, měl sny, nedostatek spánku, sychravé počasí. Hledal jsem pochopení, pochopení okolního světa, mé pochopení, ale stále jej nechápu, proč existujeme v tom v čem jsme z vetší části nespokojení? Tisíce rukou mě drží, a táhnou dolů, zadržuji. Když se potopím, nevyplavu. V poslední době je mé vyjadřování minimalistické, hipsteři by měli radost. Občas, ne, lžu, je to často sedím a choulím se ke svému stínu, který mi zaručuje neschopnost cokoliv dělat, cokoliv v čem bych viděl hlubší smysl. Až moc děsivě mi to připomíná můj věk temna, kdy jsem stál uprostřed chaosu světa. Nechci to, ale síla rukou je větší, padám, strhávají mě. Topím se, je to konec? Ten dobrý konec, kdy se probudí přirozená touha žít? Nežiji, přežívám, nepřežívám umírám, uvnitř, docela a kompletně. Zbude po mně jenom ten stín osoby, která chtěla, ale nepřekonala se. Stín osoby, který nikdo neuvidí, zapomene se, lidé rádi zapomínají, čas a realitu to stejně nezastaví, ani nemrkne, protože ví, že já mohu vinu za svou duševní neexistenci svalit na okolí, které se rozhodlo vychovávat tupé trubce bez emocí. Marním svůj krátký život. Černý mrak se blíží, nikdo ho nevidí, protože, jak můžete v temnotě vidět ještě temnější pohromu? Pár lidí to ví, pár lidí to cítí, nestačíme, všichni se tam řítíme, nebude záchrana, sedněte si k televizím a nechte proudit fotony z obrazovky do svých hlav, kde vám pokřiví a otupí vědomí, stanete se otroky vlastní hlouposti. Koneckonců všichni máme zavřené oči, každý z jiného důvodu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..