Je jedno, která z těch tří variant je správná, všechny jsou strašné. Varianta jedna je, že nevědomě lžeš a věříš svým vlastním lžím navzdory ostatním, kteří se tě snaží či snažili z toho vytáhnout. Varianta dvě je, že se z tebe stal vědomý lhář a to čím jsi celý život pohrdal. Varianta číslo tři je, že lžeš ty i tvůj pán.
Do jisté doby jsi byl skvělým přítelem, tím nejlepším, kterému bych v určitých ohledech svěřil i svůj život. Nyní tě pohltila temnota, chamtivost a pomýlenost. Co je tvým osobním a skutečným cílem je mi záhadou, nepátrám po tom, je mi to jedno. Věz ale, že na této cestě už ztrácíš přátelé a lidi. Když nemluvíš pravdu, fabuluješ a hazarduješ, nediv se pak, že se od tebe všichni odvrátí, nebudou ti říkat věci.
Jistá Veronika se kdysi vyjádřila, že hraješ psychologické hry. Víš tehdy jsem byl idiotem a vyvracel jsem jí to, protože mi to k tvé osobě absolutně nesedělo. Nesmím zapomenout se jí omluvit, neboť měla pravdu a odhadla tě docela přesně. Snažíš se být hrdý a vznešený. Pro tebe to možná funguje, leč okolí vidí spíše někoho v klaunském kostýmu, ne neřeknou ti to, protože jim jsi ukradený. Máš-li dojem, že ti zbývá ještě dost přátel či možností, tak se bohužel pleteš, začínáš se pohybovat v záporných číslech.
Sám ostatní rád pokrytecky poučuješ, že mají dbát na duševní hygienu, nebýt otrokem práce a svých pánů. Někdy si nastav zrcadlo, které nebude špinavé a ty nebudeš zkoumat rám, ale uvidíš skutečně tu osobu, shrbenou, pomatenou.
Snažíš-li se ulehčit si nesmyslnost bytí tím, že si svůj život převádíš na počítačovou hru, nebo papírový role-playing, tak věz, že to o co přicházíš a co se děje nejsou jedničky a nuly, nebo slova na papíře, je to skutečnost a nelze to vrátit restartem nebo hozením deníku do koše či šuplíku, zasmát se a vrátit se do reality, ty už se nemáš kam vracet.
Snažil jsem se já, snažili se ostatní. Nebyl jsi sto si připustit, že to co říkáš, co děláš by mohlo být špatně. Klišé, ale pravdivé "Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly"
Quod licet Iovi, non licet bovi